Haruki Murakami: Konec světa & Hard-boiled Wonderland

Japonský prozaik Haruki Murakami si mezi českými čtenáři vydobyl významné postavení již svými romány Norské dřevo a Kafka na pobřeží. Konec světa je čtení z jiného soudku a není to právě radostná záležitost. Tato pátá česky vydaná Murakamiho kniha z roku 1985 v sobě spojuje SF, detektivku i postmoderní manifest, stává se mementem hrozby nebezpečného civilizačního vývoje a zabývá se otázkou ztráty vlastní duše a stínu.

Hlavním hrdinou je pětatřicetiletý muž beze jména, jenž žije v Tokiu blízké budoucnosti. Živí se jako kalkulátor a šifrovač dat. Městu vládnou dvě anonymní organizace (Systém a Továrna), které svádějí boj o kontrolu nad civilizací. Náš hrdina vede osamělý život v malém bytě, poslouchá jazz, popíjí whisky, čte Turgeněva a sní. Občas si koupí prostitutku na jednu noc. Jeho zdánlivě poklidný život se změní v den, kdy přijde neobvyklá pracovní nabídka.

V druhé rovině vyprávění se znenadání ocitáme v podivném Městě obehnaném vysokou zdí, kde žijí lidé bez stínu. Jakési bezútěšné místo na samém konci světa, odkud není úniku. I zde potkáváme mužského hrdinu, byla mu přidělena práce čtenáře snů. Zmítá se však v děsivém duševním chaosu, pomalu ztrácí vlastní vzpomínky i sám sebe. Zpočátku není jasné, jak tyto odlišné světy i oba hrdinové spolu souvisejí, postupem času však zjišťujeme, že se jeden druhému až překvapivě podobají.

Murakamiho protagonisté často volí únik do světa vlastní mysli, žijí na pomezí reality a představ, čtenář si často nemůže být jistý, co se stalo ve skutečnosti a co jen v lidské hlavě. I zde se postavy dostávají do nemožných situací, napětí graduje v tokijském podzemí plném příšer, pijavic a neprostupné tmy, kde se nevyspalý kalkulátor společně s tlustou růžovou dívkou snaží zabránit konci světa. V knize najdeme mnoho nostalgických poetických pasáží, avšak naděje je tu opravdu pomálu.

Haruki Murakami, současný japonský spisovatel a překladatel, se narodil roku 1949. Již od dětství byl silně ovlivněn západní kulturou, vyrůstal na četbě děl od amerických spisovatelů a často bývá oddělován od ostatních japonských spisovatelů právě kvůli ovlivnění Západem. Po studiích divadelního umění si otevřel noční jazzový bar v centru Tokia a mnoho jeho románů má hudební námět. Hned za svou první knihu Slyš vítr zpívat obdržel v roce 1979 japonskou literární cenu Gunzo pro začínající autory. Za třetí román získal Nomovu cenu a o tři roky později prestižní Tanzakiho cenu. Murakamiho romány byly přeloženy do více než 20 jazyků. Kromě nich vydal i několik sbírek povídek a literatury faktu. Do japonštiny přeložil některá díla F.S. Fitzgeralda, Johna Irvinga, či Trumana Capoteho a Raymonda Carvera. V říjnu 2006 obdržel cenu Franze Kafky.

Obrázek pochází z Wikipedie

Když už není jiné cesty, náš hrdina s klidem a vyrovnaně přijme fakt, že jeho pobyt na tomto světě je u konce, vždyť mnohem horší než smrt je ztráta lidské duše. Koncept duše je v autorově podání čistě japonskou záležitostí, i když román je jinak plný odkazů na západní civilizaci.

90%

eA